Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 07.05.2012 21:26:15 

Marcela Krčálová - NEW IDEA

16.4. 2011
 

Sobotní  podvečer,  16.4.2011,  Carnarvon, Kirribilli, North Sydney

   Moji milí,

Tak se nám časový posun – díky změnám letního času v obou zemích – smrsknul na osm hodin…

Aprílové počasí v Čechách, aprílové počasí v Austrálii. Jenom tady nepadá sníh… Jeden den je nádherně a v parcích odvážné krasavice v plavkách chytají poslední bronz, druhý den je to na teplé ponožky, bundu a deštník – anebo ještě lepší verze – horký zázvorový čaj s citronem, postýlka a podle denní doby buď angličtina nebo filmeček….

Ani se mi nechce věřit, že už jsme tu skoro dva měsíce, dny tu plynou neuvěřitelně rychle.

Co nového?  Tak třeba – škola :

Jazyková škola s dobrou reputací - Milton College - se nachází v centru North Sydney. Každý den ráno tam vyrážíme pěšky, s baťůžkem a navařeným obědem v plastikové krabičce. Cesta nám trvá dvacet minut . Před měsícem jsme ještě procházely kouzelnou alejí rozkvetlých stromů všech možných barev…  A potom nás vcucne valící se dav „kravaťáků“ a seriózně vypadajících dam, protáhne nás velkou křižovatkou hlavních ulic v bussines centru  a pak zaplujeme do klimatizované budovy, kde jsem i při třiceti a vícestupňových vedrech seděla v tlustém svetru a napájela se horkou vodou…

 Když jsem absolvovala vstupní test, který měl prověřit, jak na tom v angličtině jsem, cítila jsem se jako totální pako…  (pro nezasvěcené: anglicky jsem se učila pouze na JEDNOM  INTENZIVNÍM  TÝDENNÍM KURZU ve svém životě, na rozdíl od ruštiny a němčiny….)

 „Hi, how are You?“ byla první věta a zároveň i poslední, které jsem od paní ředitelky rozuměla….

Tak nastoupila do práce intuice stylem Myslím si, že teď po mně chtějí to a to… (mimochodem o tom to je stále….) Přistála jsem samozřejmě v začátečnících, s Japonkou, třemi Korejci, dvěma Brazilci, Italem, dívčinou z Nové Kaledonie a Mary z Tahiti (o deset let starší elegantní světoběžnicí s neuvěřitelným elánem…)

Naposledy jsem se takhle šprtala tři týdny na masérském kurzu… Od pondělka do čtvrtka od devíti do tří, v pátek do půl jedné. Každý druhý čtvrtek celoškolní test, na jehož základě buď postupujete do vyššího levelu anebo ne.

Co je písemně – paráda! Gramatika – excelent!  Konverzace? I am sorry, I don´t understand…..

Australská angličtina je fakt příšerná,  a rozumět asijským spolužákům – skoro nemožné.. Tak jsem si v prvních dnech prošla  neuvěřitelnou  škálou pocitů od naprostého zoufalství a paniky, přes hrdost, když mám gramatická cvičení hotová v polovičním čase a naprosto správně až po totální rezignaci, když mám poslouchat článek z CD a mozek přepne do stavu dokonalé meditační prázdnoty…..

A když mi po čtrnácti dnech učitel říkal, že bych měla jít do vyšší třídy, zoufale jsem ho přesvědčovala, že ani náhodou …. Uvědomuji si každý den, jak moc jsem ovlivněna socialistickým školstvím, jak jsem si vypěstovala strach dělat chyby, jak vysoké nároky mám někdy na to, co BYCH MĚLA umět…. Jak jsem netrpělivá a viním se za to, že jsem pomalá a stále vidím hlavně to, co neumím…. A jak je to všechno stále ještě silně zakořeněné v mé mysli…. Uvědomuji si to víc a víc a to mi pomáhá měnit tyto staré programy, pomalu, pomaloučku, trpělivě…. Vědomě, dnes a denně. Není vyhnutí, jinak bych to tu musela zabalit. A taky jsem to občas vážně chtěla udělat, když vlna strachu a touha jít snadnější cestou byla příliš veliká…

…A uběhlo dalších čtrnáct dní. Do třídy přibyl Ruda ze Slovenska, občas už jsem i něco řekla, občas i něčemu malilinko rozuměla….. .  Mé napětí pomaloučku opadávalo. Škola hrou v praxi, nic nemusíš, je to jen na tobě, jestli přijdeš nebo ne (dokud nepřekročíš  povolený limit  20% absence  a imigrační tě šupem nepošle domů) . Někdy jsme začínali ve třech a ostatní se trousili jak švábi na pivo nebo nepřišli  vůbec..

Taky jsme si užili úžasný  celoškolní International food day, kdy jsme měli připravit pro ostatní něco z tradiční kuchyně . Vzhledem k tomu, že na hostelu v kuchyni jsme se zrovna v tyto dny přetahovaly o nádobí a sporák  s několika čínskými spolubydlícími, zvolily (a uvařily)jsme obyčejný květákový mozeček s vejci a bramborem. Vyjímal se dobře mezi haluškami s kapustou, sushi, švestkovými knedlíky, kim chi, brazilským barbecue, tiramisu a další spoustou zvláštních jídel zajímavých chutí…. J

Další test za dveřmi. Změna přístupu – navštívily jsme místní  vinotéku, zakoupily nejlevnější australské Chardonay, které je naprosto skvělé a s přístupem  „dalších čtrnáct dní mne výš nikdo nedostane a pak už stejně první kurz končí“ jsme si čistily hlavu u Božského Evana . No stress…

Můj výsledek ?  Excelent, nejlepší ze třídy… další týden přestup, bez diskuzí….. Moje reakce?  Nemůžu, nechci, neumím, neznám, nerozumím, nemám na to, přece nemůžu být v jedné třídě se Šárkou, která je mnohem, mnohem lepší  …. Strachy, strachy, strachy…..a pak otázka: je lepší být nejlepší v nižší třídě anebo nejhorší ve vyšší třídě? Co si vybereš? Co tě posune a čím za to zaplatíš? Riskneš znovu všechny ty nepříjemné pocity jako na začátku, a znovu a znovu, dokud tím se sevřeným krkem a tváří rudou studem neprojdeš? 

Postoupily jsme obě… přijaly jsme výzvu…

Složení mé třídy se změnilo:  Kajo z Brazílie šel  z naší bývalé třídy se mnou, další fešanda Brazilka, co papulu nezavře – ale té je dobře rozumět,  Arlette z Nové Kaledonie a pak už jenom šest  (při vší úctě k nim) kníkajících Korejců, kterých se vždycky třikrát ptám, co to vlastně řekli… První dva dny – gramatika – super, jsem nadšená. Třetí den změna učitele, články, ve kterých spočítám známá slovíčka na prstech obou rukou a nesmím použít překladač, ústně zadaná cvičení, kterým absolutně nerozumím…. Unavená, otrávená, s pocitem  bezmoci  sedím, koukám, mlčím a uvnitř křičím: Já chci zpátky, tam to bylo lepší, tam to znám, tam rozumím alespoň něčemu….

Večer sedám k učení slovíček, ale tuhle náladu je nejlepší zaspat. Devět hodin spánku plného bláznivých snů a ráno znovu do toho. Nový den ,  nové zkušenosti, odrazit se ode dna a zase nahoru….

 Kolikrát si tímhle ještě v příštích měsících projdu? Asi tolikrát, kolikrát to budu potřebovat…

 Jo mimochodem – učit se slovíčka na starém dobrém malovaném Asterixovi  je docela  zábava...

Příští týden končíme a pak máme týden volno.  Původně to měly být měsíční prázdniny, ale vyměnily jsme další školu v Byron Bay za Sydney a ejhle  - za stejnou cenu jsme získaly čtyři týdny angličtiny navíc. Co s tím? Nechat je propadnout anebo zkrátit volno? Naše volba – po velikonocích nastupujeme další cyklus – 24 týdnů školy v tahu.

Jojo, chtěla jsem intenzivní kurz…..  J

 

Děkuji všem, kteří jste mi  poslali nádherná přání k narozeninám.
Děkuji za vaše řádky, vzkazy, komentáře, podporu a energii. Děkuji za vaše přátelství.

 

Tak zase příště ….. o něčem zajímavém – třeba O PRÁCI…

S láskou Marcela

 

 

TOPlist